|Na téma| Den památky obětí holocaustu 2/3

25. ledna 2016 v 14:00 | Whirpy
Ahoj!
Dneska jsem si pro vás připravila něco o koncetračních táborech všeobecně a potom si zmíníme některé z těch nacistých. O některých jste možná už slyšeli v hodinách dějepisu.
Musím se přiznat, že se mi článek psal potom už docela těžce. Tolik smrti pohromadě...

DEFINICE:
Koncentrační tábory jsou tábory, které slouží k izolaci, terorizování i fyzické likvidaci politických odpůrců fašismu a jiných diktátorských režimů, popřípadě účastníků osvobozeneckého hnutí v koloniálních, závislých, či vojensky okupovaných zemích.

Minulost koncentračních táborů sahá, až do roku 1896, kdy však nebylo účelem lidi zabíjet, ale jen koncentrovat. O smrt se stejně často postaraly nemoci. Ale kdo ví co se tam dělo…
Tento typ táborů využívali:
Angličané, Němci a taky USA. V letech 1899-1909, většina těchto táborů se nacházela v Jižní Africe.

Až teprve po dvaceti čtyřech letech vznikají koncentrační tábory, o jakých se dnes učíme v dějepise. Tedy první nacistické pracovní tábory. Které fungovaly podobně jako ruské gulagy, tím chci upozornit na tom, že tímto způsobem nešikanovali nepohodlné lidi jen Němci.
Vězni v těchto táborech byli protifašisticky smýšlející Němci, takže političtí odpůrci, socialisté, komunisté a taky homosexuálové, prostě nepohodlní lidé a hlavně Židé.

Pracovními koncentračními tábory byly např.:

Dachau (Německo)
V Dachau zemřelo před 25 tisíc vězňů.

Flossenbürg (Německo)

Gross-Rosen (Polsko)
Průměrná doba přežití politického věžně byla cca. 2 měsíce, pro brutální zacházení.


Sachsenhausen (Německo)
Později i zde docházelo k hromadným vraždám, avšak ne k tak rozsáhlým jako v Osvětimi a testování cyklonu A.

Mauthausen (Rakousko)
I tento tábor je jeden z těch, který se později přidal k těm vyhlazovacím. A pokud si pamatujete z dějepisu něco o atentátu na Heydricha, tak právě zde byli vyzněni známí, příbuzní a spolupracovníci parašutistů.
Samozřejmě takových to táborů bylo ještě daleko víc, třeba Bergen-Belsen a jiné, ale řekla bych, že dny tam probíhaly takřka podobně, tudíž tady nebudu zmiňovat všechny tábory.

Vyhlazovací tábory:

Vyhlazovací tábory aneb "konečné řešení" židovské otázky. V těchto táborech už docházelo k hromadnému vyvražďování lidí, většina usmrcených byli Židé.
Vyhlazovací tábory vznikaly první v rámci pracovních nebo na ně byly přeměny. Později došlo ke vzniku čistě vyhlazovacích táborů jako třeba Osvětim nebo Treblinka.

Osvětim (Polsko)
Záměrně tady nechci Osvětim moc rozpitvávat, protože abych to všechno popsala, musela bych napsat další článek, byla to továrna na smrt a ti z vás, kdo Osvětim navštivili v rámci nějaké exkurze musí mít v paměti ten hrozný pohled ať už na vitrínu s vlasy, kufry nebo třeba plynovou komoru. Ale i přesto, že Osvětim navštívíme, nikdy neokusíme, naštěstí na vlastní kůži co se tam dělo a taky si to nedovedeme představit. A zbývá už jen otázka: "Jak se to mohlo stát, jak to někdo mohl udělat?"
Takže víte, že to byl nejvražednější tábor ze všech vyhlazovacích.

Majdanek (Polsko)
Pouze tady a v Osvětimi byl smrtícím prostředkem Cyklon B.


Chelmno (Polsko)
Zde byly zplynovány děti z obcí Lidice a Ležáky.

Belzec (Polsko)
První vyhlazovací tábor Operace Reinhard. Zbylé dva byly Treblinka a Sobibor. Jednalo se o vyvraždění Židů žijících v Generálním gouvermentu tedy časti okupovaného meziválečného Polska na územích Krakova, Lublině, Radomy a Varšavy.


Treblinka (Polsko)
Původně byla pracovním táborem, ale Treblinka II sloužila pouze k vyhlazování.
A přestože Treblinka jakožto vyhlazovací tábor nebyla v provozu příliš dlouhou dobu, drží i tak rekord v zabitých na jednom místě.


Sobibor (Polsko)


Koncentrační tábory na našem území:
sloužily jako pobočné tábory pro lágry. Modré pro Osvětim, červené pro Gross-Rosen a zelené pro Flossenbürg.

Terezín:
Nejznámějším koncentračním táborem/ghettem na území Česka byl asi Terezín, který mnozí z vás určitě také navštívili.

Našla jsem pro vás taky mapu koncetračních táborů Německa za 2. světové války, nedostatkem rozhodně netrpěli.
Jak všichni víme, tak z některých těchto táborů jsou teď muzea, díky kterým můžeme nahlédnout do hrozné minulosti Židů a jiných věžnů KT za války.

Co se koncentračních táborů týče, patří mezi jedny z nejhorších částí dějin, nejen, že sloužily k terorizování, ale taky likvidování. A my si neumíme ani představit ten pocit strachu, ponížení a zoufalství a kdoví čeho ještě, který vězni prožívali. Pro některé se smrt stala úlevou a jiní doufali, že se dožijí dalšího rána nebo se jim povede utéct. Jediné co jim ještě zůstávalo, byla asi naděje, ale myslím, že někteří přišli i o ni jakmile za nimi zacvakly dveře plynové komory.

 


Komentáře

1 Dáša H. Dáša H. | E-mail | Web | 25. ledna 2016 v 17:23 | Reagovat

Krásný a velmi citlivý článek :) Já jsem navštívila Osvětim, už bych tam po druhé nechtěla. Byl to hodně silný zážitek, i přes všechny ty turisty ke mě doléhala celá tehdejší atmosféra.

2 Lukáš Fangovich Lukáš Fangovich | Web | 25. ledna 2016 v 17:30 | Reagovat

Měl jsem to, na jednu stranu štěstí, že jsem mohl vidět Auschwitz. Z obrázků nebo videí to na mě neudělalo takový dojem, jako na vlastní oči. Procházet se tam, kudy se procházely mrtvoly, vidět, kde spaly a jiné, bylo emocionálně velmi silný zážitek a už nikdy bych se tam nechtěl vrátit. To jsou pohledy, který by měl každý vidět. Bohužel, co je na tom velmi depresivní je i to, že kdyby byla opět nějaká další válka, nikdo by na Ženevské úmluvy nehleděl a stalo by se to znovu. Velmi 'hezký' a naučný článek, bylo by dobré, kdyby se ocitl na titulní stránce blogu.

3 cedor cedor | Web | 25. ledna 2016 v 17:56 | Reagovat

Je to hrozné co se dělo. Ve vyhlazovacich táborech byls sebevrazda na denním poradku. Pokaždé když se na nějaký film z druhé světové tak mi z toho je zle a smutno a navíc jsme v dejáku začali probírat Hitlera a na to mám vždycky nervy zrovna on se měl až moc dobre ve vězení... hezký článek o tom co se dělo :)

4 Ter. Ter. | Web | 26. ledna 2016 v 18:11 | Reagovat

I za tuto část ti musím dát jedno velké plus. Obzvlášť se mi líbí, že jsi se nezapomněla zmínit o předcházejících koncentračních táborech, které profesoři dějepisu v dnešních dnech moc neřeší - ono je toho celkově hrozně moc, o čem se nemluví, abychom náhodou jako národ nevypadali všichni, jako tyrani, za které celý svět považuje Nacisty.

Upřímně musím říct, že i když je to hrozný zátah na psychiku i žaludek, chtěla bych se podívat alespoň do Terezína. Jak už jsem napsala u tvého minulého článku, hrozně se mi celá tato tématika hnusí, ale zároveň mě k ní táhne zvědavost nad tím, jak vůbec někdo může být tak zvrácený.

Asi dva měsíce zpátky jsem měla na průvodcovství zpracovat Hagibor a Svobodnou Evropu, což jsou dvě pamětihodnosti v okolí školy, které jsou zajímavější než všechny ty hřbitovy tady. Každopádně mi docela vyrazilo dech, že jeden z pracovně-koncentračních táborů se nacházel v tak velké blízkosti od místa mého současného bydliště. Tam, kde je dneska domov důchodců a kde donedávna bývala dětská nemocnice. Jak už jsem napsala, je toho hrozně moc, co z minulosti nevíme. A hrozně obdivuji lidi, kteří přežili a dokázali se s těmi odpornostmi naučit žít.

Možná jsem odbočila, ale tvůj článek mě donutil zamyslet se. Skvělý článek, opět. :-)

5 cincina cincina | Web | 28. ledna 2016 v 18:36 | Reagovat

Hned na začátku ti musím říct, že se mi moc líbí ten obrázek v úvodu článku!:)
Dále ti musím říct, že jsem článek přečetla jedním dechem. Jak jsem na tuhle tématiku už zvyklá, tak teď mnou projížděla husí kůže... hlavně u Osvětimi, kam se v letošním roce chystám a jsem vážně zvědavá, co to se mnou udělá. Ale na druhou stranu se vážně těším, až to místo konečně uvidím:)
Opět perfektně zpracované a nedivím se ti, že ti z psaní takových článků bylo těžko. Je to opravdu hodně smrti pohromadě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.