|Ze života| aneb jak Whirpy poznala K.

16. března 2016 v 9:00 | Whirpy
Ahoj!
Jak jak bylo v plánu, přidávám svou "love story" ve formě jakéhosi povídkového článku (spíše popisu děje) s úvahou. Po dopsání jsem si připadala tak trochu odhaleně a napadlo mě, co když to bude jako článek špatně pochopeno? Měla jsem hodně smíšené pocity, jenže ve věcech jako jsou právě mezilidské vztahy se názory budou vždy lišit a co je dobré pro jednoho, není pro druhého. Já myslím, že většinou vím co je pro mně dobré.

Pojďme se nyní vrátit už téměř o dva roky zpět. Byl červen rok 2014, školní rok se pomalu chýlil ke konci, na základce se v té době už téměř neučilo. Místo výuky se konaly různé výlety, exkurze nebo dny, kdy se žáci prostě jen tak flákali, seděli ve třídě a nic nedělali.
Tehdy mi češtinářka nabídla, abych se účastnila výletu do Prahy. Konala se tam tehdy výstava Tima Burtona, ačkoliv jsem z naší třídy jela sama, nějak moc mi to nevadilo. Tim Burton je přece super!

Dohromady nás bylo asi deset. Já, nějací mladší žáci, učitelky a taky tři deváťačky a jeden deváťák. Devátačky jsem znala všechny a deváťákem jsem pohrdala, majíc vůči němu předsudky, neboť v té době byl idolem mých svou pohlupavých spolužaček. Ty dvě později dostaly přezdívky Kuna A a Kuna B. Už nějakou tu dobu každé ráno stepovaly ve dveřích naší třídy, házely po deváťákovi dravé pohledy při jeho cestě do schodů a jedou mu Kuna A, ta která ho chtěla ještě dlouho potom, co Kunu B omrzel, poslala i dopis.
Původní plán byl nechat ty dvě i nebohého deváťáka v bublině, neřešit to a jen se občas zasmát hlouposti těch kun.
Jenže 24.6. 2014 se všechno změnilo, během dne jsme prohodili nezávazně pár vět a já měla za to, že náš vztah zůstane ve fázi - známe se. V lásku na první pohled nevěřím.

Všechno se zvrtlo až cestou zpět. Nastoupili jsme do vlaku a tentokrát na mě vyšlo kupéčko s deváťáky a třemi páťáky. Vytáhla jsem si z tašky mobil se sluchátky a krabičku Lion křupek, komunikace s ostatními nepřipadala v úvahu.
Avšak když jsem se usazovala do tureckého sedu, převrhla se krabička s křupkami na něj. Původně vedle mě neměl vůbec sedět, ale s širší devaťačkou a třemi páťáky jsme se na třech sedadlech opravdu mačkali, takže učitelku napadlo, že nebude špatné, když se Karel a Simča vymění.
V uších mi tehdy řvalo něco od Linkin Park a že se něco stalo, jsem postřehla až po chvíli.
Sejmu sluchátka z uší a povídám: "Promiň, to jsem nechtěla." Snažím se o nezúčastněný, lhostejný výraz, ale jak tak společně sbíráme hrsti vysypaných lupínek a naše ruce, moje jsou studené a jeho hřejí, o sebe občas zavadí a oči se setkají, tak netrvá dlouho a oba se smějeme mé nešikovnosti.

Od té chvíle jsme neztratili kontakt, celou cestu domů jsme se o něčem bavili, smáli se. Dělali si srandu z kun. Ještě toho večera jsme si psali. Potom přišel první venek pod záminkou půjčení Mafie II. - tu hru jsem v létě hrozně chtěla, tehdy jsme si ani jeden nebyli úplně jistý tím druhým. Jak už to tak ale bývá, nejistota opadla a k venkům nebyly potřeba záminek, po parku jsme chodili sem tam za ručičky a s jedním letním, deštivým odpolednem přišel náš první polibek.

Postupně jsem si musela uvědomit, že ne všechny předsudky bývají vždy správné, protože všechno to co jsem si o mém příteli myslela, zvrátil svým charakterem a přesvědčil mě o opaku. Navíc tím, že není romantik ani se nesnažil napájet mě nějakými přesládlými řečičkami (to samozřejmě neznamená, že by mi neříkal či nepsal pěkné věci, jen prostě nepřehání), tak nějak mi to imponovalo. Neznám moc kluků, kteří by se holky uměli sbalit jinak než na blbé kecy a taky neznám moc holek v mé věkové kategorii, které by se nechaly sbalit jinak.
Nikdy to nebylo o slovech, ale o přitažlivosti, téměř stejných názorech, podobných prioritách a činech. Vždyť už na samotném začátku mi pomohl lupínky posbírat, místo aby mě litoval, že jsem o ně přišla.
A co je lepší? Kluk, který vám řekne, že jste krásná (či jakkoliv jinak pro něj výjimečná), ačkoliv si tak nepřipadáte nebo kluk s kterým se budete cítit krásná i v pyžamu bez toho, aniž by vás hýčkal v síti zbytečně sladkých slůvek?
P.S. Nemáme moc pěkných fotek, nejsmě fotogeničtí.

Na závěr bych ráda podotkla, že článek pro mě nakonec nebylo vůbec lehké psát. Bylo těžké uspořádat si nějak rozumně city a pocity, říct si co do článku dát chci a co ne, protože přeci jen je to něco ze zranitelného soukromí.
A stejně každý vztah, ať přátelský čí partnerský a ať dobrý či špatný je něčím vždy výjimečný oproti těm ostatním.
Tvoří se pouta a lidé mají mezi sebou navzájem něco, co sami popsat nedovedou a ostatní mnohdy nechápou. Samozřejmě vše může skončit, navždy neexistuje, takže zbývají jen možnosti dvě dobrá a špatná. Jenže co je dobře a co špatně?


 


Komentáře

1 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 16. března 2016 v 11:41 | Reagovat

Kruci, ono mi až teď došlo, jak jsi mladičká :-)
Ale napsala jsi to moc krásně.
A já jsem si to s chutí přečetla :-)
Díky.

2 Beatricia Beatricia | Web | 17. března 2016 v 17:51 | Reagovat

Je to opravdu krásně napsáno, ze zranitelného soukromí. Nedočkavě jsem četla celý článek. Ta fotka je moc hezká.☼☼☼

3 Cedor Cedor | Web | 17. března 2016 v 22:11 | Reagovat

Wow. Moc hezky jste se spolu seznámili. Kdyby se to stalo mně určitě bych byl já ten, kdo by vysypal ty lupínky:D. Nicméně máš velice podobné uvažování jako já - ,,Komunikace s otatními nepřipadá v úvahu." Přesně tak :D. Mafii II jsem taky hrozněl chtěl , a když mi jí mamuška koupila na Vánoce z netu byl jsem šťastný :D, ale byla anglicky, ale to mi bylo fuk. Doufám, že  vám dvěma hrdličkám to vydrží co nejdéle! Soudě dle tvého popisování tak jste velmi šťastný - tak jak to má být, takže určitě spolu budete ještě dlouho. Moc hezký článek je to krásné! :)

4 Lenuš Lenuš | Web | 18. března 2016 v 14:30 | Reagovat

Krásnej článek, obdivuju tě za to, jak ses otevřela :)

5 sisse sisse | Web | 19. března 2016 v 10:43 | Reagovat

Tak tenhle článek se četl sám, miluju tvoje příběhy! :) Přeju vám to moc :)

6 cincina cincina | Web | 19. března 2016 v 18:50 | Reagovat

Jee, na tenhle článek jsem se těšila:) Já jsem ti to i navrhovala, ať tohle přímo napíšeš a je to tadyy!:D
Příběh jsem zhltla hned a je to moc krásné:) Člověk by neměl mít vůči lidem předsudky, protože všechno může nakonec dopadnout úplně jinak, to je fakt:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.