Mít děti? Radši ne, díky.

13. července 2016 v 20:39 | Whirpy
Byla jsem teď na pár dní u babičky, z elektroniky jsem si brala pouze mobil a na něm články nějak psát neumím. Parktát jsem to kdysi zkoušela, ale je to fakt dost splašený... To jen kdyby někoho zajímalo, proč Whirpy zase nepsala…
Ale teď píšu.
Popravdě jsem s článkem už včera otálela, prostě proto, že jsem nevěděla, o čem bych vám napsala. A ani teď, když vyťukávám slova v pořadí páté (škrtlá se nepočítá) věty ještě sama nevím, co z článku nakonec vyleze. Asi děsná kravina..
Hlavně, že vím, jak článek ukončím, bude to zajímavá věta z jedné knížky Roberta Fulghuma…


A tak proč nenapsat pár řádků o myšlenkách, které jsem si přivezla od prarodičů?
S prarodiči totiž žije ještě teta a její rodina. Dvougenerační barák na vesnici…vlastně když se to tak vezme, tak už troj. Ona má sestřenice totiž dcerku. Otěhotněla hned po maturitě před maturitou, s růžovými brýlemi na očích. A když ty brýle později musely spadnout, tak nezbylo než se vrátit k rodičům.
Takže teď je v dříve klidném baráku hluk, ticho je jen, když malá usne, či s ní někdo jde na procházku.
Ale to je vedlejší, dítěti se přece nic zazlívat nemůže a to že se chová, jako každé průměrné dvouleté dítě je také správně, radši ať hlučí a těší se pevnému zdraví. Ovšemže, tu malou nejde nemilovat, byť se někdy několikrát za den stává Satanem. Popravdě jsem pyšnou tetičkou, malá ještě souvisle nemluví, ale říct "teta Ádi" není problém. Akorát, když to pak vyřvává ráno přes celý barák, tak byste ji nejraději zákeřně umlčeli.
Je pochopitené, že všichni by byli asi radši, kdyby sestřenice měla dítě nejlépe až po vysoké (protože co jiného z gymplu?), jenž má teprve v září začít studovat a kdyby tak nějak uměla existovat i s dítětem sama, když už si ho udělala a původně plánovaná verze "taťka živí rodinu" se stala po nějaké době zcela nemyslitelnou…
Nezbývá však, než takové věci brát jak jsou a jak příjdou.

Samozřejmě jsme se sestřenicí během mé návštěvy několikrát zabrousily k tématu, kdy bych třeba chtěla dítě já a různě co se domácnosti a rodinného života týče. Fakt něco pro mě toto.
Minimální hranici mám zatím ve třiceti, to jsem ji taky řekla. Sice už to může být rizikové, ale i prababička říkávala: "Do třiceti času dost."
Záleží hlavně na tom jak se každý člověk na dítě a ty věci kolem cítí, ale myslím si, že ať je to jakkoliv, tak by budoucí rodič/rodiče měli být schopni se o dítě postarat nezávisle na okolí.
Následovala otázka, zda mám ráda děti.
Jistě, že mám děti ráda. Jak bych jinak dokázala trávit během těch asi pěti dnů s malou neteří tolik času, navíc když není jediným dítěm, které jsem kdy hlídala.
Tady jde spíše o priority. Bože, jsem na vlastní děti MOOC mladá a žádné děti v nejbližších letech rozhodně nechci, já si je půjčím a až budou řvát a budou kousat, kopat a štípat, tak je vrátím s úsměvem rodičům. Středobod vesmíru, či životní poslání v tom zatím nevidím...
Ostatně od toho máme každý možnost svobodné volby.
A hlavně bych dobrovolně nemohla mít dítě tak brzy, když sama ničím nejsem…
Nevím, připadá mi to nezodpovědné a snad i trochu sobecké vůči ostatním. Jak k tomu přijde třeba moje babička, která už se blíží k osmdesátce, těší se sice výbornému zdraví a je schopna hlídat, ale ono se jí za dvouletým dítětem neběhá tak jako třeba před dvaceti lety.

Je asi fajn mít nějaký ty priority uspořádané.
Používat ochranu a taky často hlídat malé řvoucí děti (to odradí)...
Ale stejně člověk nikdy neví, co se stane, kdy dospěje k jinému názoru a tak dále.
Co se budoucnosti týče, tak já jsem všemi deseti spíše pro cestování, studium a trávení času tak nějak jinak, než základním rodiny, ale kdoví, třeba ze mě bude mamka nakonec třeba v pětadvaceti nebo mi selže ochrana a bude to dřív. Haha, trocha černého humoru (to bych se asi odstřelila)…
Neboť paradoxně samotná sestřenice vymetala nejrůznější zábavy a řídila se heslem "no boyfriend, no problem", do doby než poznala "toho pravého", z něhož se nakonec s velkým zklamání vyklubal "ten levý" a od ledna 2014 je z ní mamina, teď už i svobodná. Je zajímavé, co dokáže láska (nebo snad lenost začít tehdy něco studovat?). Nevím… hlavně, aby z neteřinky něco bylo. Později třeba i nějaká MUDr. uroložka…

Tím bych se ráda dostala k jedné zajímavé větě z knížky Možná, možná ne od Roberta Fulghuma.


"Můžeme si myslet cokoliv, věřit čemukoliv, ale náš příběh se skládá z toho, co jsme udělali."

Whirpy
 


Komentáře

1 Elwin Elwin | E-mail | Web | 13. července 2016 v 21:02 | Reagovat

Jo, ječící dítě je nejlepší antikoncepce :D popřípadě dítě dupající ti nad hlavou, když chceš spát a tak podobně :D prostě malé děti to zvládají levou zadní :D

Každopádně. Myslím, že spousta mladých maminek je šťastných, že už mají své děti a jsou pyšné, věnují se jim a je na ně radost pohledět. Pak jsou určitě slečny, které sice jsou mladičké a mají dítě, ale ne tak úplně ho chtěly, ale zvládají to. A pak jsme tu my, jejichž spolužačky se vdávají, zakládají rodiny a my se v 25 rozcházíme, protože chceme být samy, užívat život a sakra udělat ten doktorát :D
Tím chci jen říct, že každý to má v životě jinak, pro mě je i v tomhle věku nemyslitelné mít miminko, moje o 3 roky mladší kamarádka z gymplu je šťastnou maminkou a moje spolužačka z vysoké se na miminko těší. A tak by to asi mělo být, abychom si to všichni zorganizovali tak, jak chceme, měli děti ve chvíli, kdy se na to cítíme zralé a kdy je opravdu chceme a opravdu s tím, s kým chceme :)

Ale jak jsi sama napsala, nikdy nevíme, co nás potká. Tak ti jen přeju, aby se ti tvé sny splnily a abys byla šťastná ;)

Studiu a kariéře zdar! ;)

2 Nany Nany | Web | 13. července 2016 v 22:10 | Reagovat

Já fandím tomu, mít děti brzy. Samozřejmě, musí tam být milující rodiče a alespoň nějaké to zázemí, ale s názorem "minimálně 30" nemůžu souhlasit. Ono to v dnešní době hodně ženských odkládá a pak mají kolikrát problémy s otěhotněním nebo s tím, že můžou nastat nějaké komplikace u porodu apod. Mládí prostě snáší všechno líp, i na dítě má mladá maminka pak víc energie... a navíc, když máš dítě ve 20, za dvacet let máš teoreticky "klid" a můžeš si jako ještě relativně mladá užívat života :D

3 Péťa Péťa | Web | 13. července 2016 v 23:08 | Reagovat

Za sebe si myslím, že děti by měli přijít pouze do úplné a zajištěné rodiny. Každé miminko by mělo mít rodiče, mělo by mít dostatek hraček i péče. Pokud to člověk chce a dokáže zajistit v 18ti, tak proč ne? :)

4 Péťa Péťa | Web | 13. července 2016 v 23:12 | Reagovat

[2]: Problémy s otěhotněním nepramení z toho, že je ženě 30 (i když to tak může být). Jde o to, že skoro všichni bezmyšlenkovitě zobou antikoncepci už do svých 14ti let, kdy ještě tělo ještě ani neprošlo všemi hormonálními změnami, menstruace se neustálila... A že bych měla potom klid? Sleduji to u přítelových rodičů a ti tedy žádný "klid" nemají, protože teprve teď měli možnost koupit si dům - sice jim můžeme pomáhat, ale je to dost daleko. Prostě žádná úleva. Kdyby si ho koupili ve 20ti a až pak měli děti... ale tenkrát se to prostě bralo jinak.

5 Slečna P. Slečna P. | Web | 14. července 2016 v 19:57 | Reagovat

Asi jsem ještě dost ,,malá", abych mohla tohle posuzovat, ale já osbně bych chtěla být miminko tak kolem pětadvaceti. Později už jako další :) Děti zbožňuju, hlavně malá miminka, takže kdykoli se naskytne příležistost nějaké maličké pohlídat tak vyrážím na scénu.
Ale musím zase uznat, že dítě by se mělo narodit do fungující rodiny. Já sama jsem to takhle nezažila. Když jsem byla malá, tak jsem s mamkou bydlela u jejích rodičů. No jo, mamka to neměla lehké.
Já ale hlavně chci, aby to moje malé (takže doufám, že nějaké budu mít) mělo milující mámu a tátu!
Hezký článek :)

6 Cedor Cedor | Web | 15. července 2016 v 10:15 | Reagovat

Já se třeba na své děti těším, ale zase s tebou souhlasím, že v brzske době ne. Také bych radši prvně maturitu a pak vysokou možná i potom je ještě trocha času, důležité je nic neuspěchat člověk sám ví, kdy je nejlepší mít dítě, kdy je připraven a také by měl být schopný své dítě a zbytek rodiny uživit, což je možná jedna z nejzákladnějších věcí.

7 buttercup♡ buttercup♡ | Web | 15. července 2016 v 20:20 | Reagovat

heh, pěkně napsaný. :D
malý děti jsou nejlepší antikoncepce, říká vždycky moje mamka a má pravdu. mám malou ségru a hlídám ji prakticky každej den, už mi z toho docela solidně hrabe, takže když se mluví o dětech, já jsem vždycky jako "ne, radši ne, doopravdy, NE" :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.