Po dlouhé odmlce

15. listopadu 2016 v 21:48 | Whirpy
Je to pěkně dlouho, co jsem naposledy napsala něco na svůj blog. Nebojte, neumřela jsem ani se neodstěhovala na Mars a internet nám doma, ačkoliv někdy pomaleji taky funguje.
Bohužel však nastaly určitě okolnosti díky kterým jsem neměla nejmenší chuť psát, potom zase nebyl čas a když čas byl, tak jsem se oddala lenosti a jiným aktivitám než blogovacím, a takhle pobíhám v začarovaném kruhu "měla bych něco napsat na blog" už nějaký ten ehm pátek.

Napsat článek jsem bezúspěšně zkoušela již několikrát předtím, bohužel po tak dlouhé odmlce už pomalu ani nevím, jak začít zase psát tak nějak nenuceně. A samozřejmě mi nepřipadá momentálně nic jednoduššího než napsat deníčkový článek. Jak někteří jistě ví, nerada takovéto deníčky píšu, ale je třeba trochu přibrzdit vlak (který už stejně dávno ujel) blbými kecy, aby se zase nastartovaly poslední zbytky mého blogerského mozku a já v nejbližší době konečně vykutila povídání o krásných místech, která jsem v předcházejících měsících navštívila.

Okolnosti, které vedly k mé neaktivitě ještě v srpnu není třeba zde rozebírat, kromě toho jsem nakonec neměla ani tolik času kolik jsem si myslela, že budu mít.
Dále jsem se stala prvního září druhačkou. Na školu se vymlouvat nebudu, čas na napsání článku by se určitě našel, avšak s náladou a chutí do psaní už to bylo horší.

Znáte básníky?
Konkrétně třeba známou scénu, kdy je Štěpán Šafránek na první přednášce z anatomie?

Tak přesně těmito rovinami začala i naše somatologie v druháku, jeden z nových předmětů. Pochopitelně nelze přirovnat lehkou středoškolskou somatologii k anatomii na vysoké, co se těžkosti týče je to úplně někde jinde, nicméně na básniky si v hodinách vždy pro dobrý úsměv rádi vzpomeneme.
Kromě somatologie nám přibyla klinická propedeutika, to je taky docela zajímavý předmět. Tak třeba co byste řekli, že je to expektorancia? Než došlo k velkému zjištění, že jsou to přípravky usnadňující vykašlávání bylo slůvko expektorancia vhodným adeptem nového zaříkávádla do školy čar a kouzel.
A potom je tady pavěda psychologie, které se zabývá prožíváním a chováním... definice střídá definici a o všem lze polemizovat, paradoxně mě maturitní předmět na který jsem se nejvíce těšila docela zklamal, ať už tím, že není až tak náročný nebo suchými definicemi docela známých věcí. (Říká se, že na naší zdravce platí pravidlo, že psychologie ve druháku je nudná...)
Každý "zdravotník" by měl být taky schopen poskytnout základní laickou první pomoc. Po vyzkoušení resuscitace i s dýchaním z úst do úst, které se už nutně nedělá na umělohmotných figurínách budete doufat, že se vám povinnost poskytnutí PP vyhne obloukem. Dále jsou taky celkem zajímavým zážitkem hrané situace o poskytnutí první pomoci, ať už proto, že celá naše skupinka je plná jak mizerných záchranářů, tak figuratů a nebo proto, že na plastovém miminku bez pohybu a jakýchkoliv známek života si člověk celkem nepřirozeně představí objektivní příznaky, které by vám v realné situaci mohly pomoct při analyzování situace. Je pro mě prostě těžké vžit se do toho "divadla", protože vím, že pouze skutečnost by mi navodila ty vnitřní pocity nutné pro správné prožití, jednání a efektivní rozhodnutí v těchto situacích, které máme umět zahrát a na jejich základě spolu s vědomostmi cvičně jednat. Asi bych byla opravdu špatná herečka...

Kromě všudypřítomné školy a hlášených a nehlášených písemek se taky blíží Vánoce. S kamarádkou jsme si našly nedělní brigádu za 70 Kč/h, abychom si trochu přivydělaly jak pro sebe, tak i na ty Vánoce. Jsem docela zvědavá (ale iluze si nedělám), nikdy předtím jsem brigádu neměla, neboť se mi nepovedla sehnat, ač jsem se o to snažila letošní i loňské léto a teď ve školním roce se mi naskytla jak tato výše zmíněná, tak ještě příležitosná také víkendová v obchodě mamky jedné spolužačky.
Bohužel mi kvůli časovému vytížení jak školou, mimoškolními aktivitami a od této neděle o víkendech i brigádou nezbývá moc času na mou milovanou četbu. Což mě velmi rmoutí, neboť o podzimních prázdninách jsem se dala po Vojně a míru, Evženu Oněginovi a Směšných láskách do četby Doktora Živaga a to není typ knihy u které bystě mohli bezmyšlenkovitě obracet listy. Proto čekám až bude opět čas a klid, kterého je dílo Borise Pasternaka hodno. Mezitím si budu muset v rámci povinné školní četby přečíst V zámku a podzámčí, což jsem vůbec neměla v plánu, nicméně od Němcové jsem ještě nic nečetla, jelikož ve dvanácti letech, kdy jsem ještě holdovala upírům odradila mne Babička svým poněkud zastaralejším jazykem a na Boženu Němcovou jsem z tohoto důvodu zanevřela, byť ji jako člověka obdivuji.

Na co jsem si však po delší době udělala minulý víkend čas a náladu byly filmy a z těch, co jsem nastahovala a neviděla, stihla jsem zatím asi dva z deseti. A to Suicide Squad a Nerve. Oba filmy jsem si stáhla už před nějakou dobou ze zvědavosti, byť tohle většinou není můj šálek kávy a o ani jeden mě nějak převelice nanadchnul, tak se mi oba líbily a o víkendovém večeru nijak neurazily ani nezklamaly.

Suicide Squad se mi líbil hlavně kvůli Jeredu Letovi v roli Jokera, ač ve filmu nedostal zase tolik prostoru a taky tam zazněla docela dobrá hudba.

Nerve mne zaujal víc a to především svým pojetím, kdy se postavy pohybují někde mezi virtuální a skutečnou realitou natolik, že někdy už sami nevědí co je hra a co ne. A pak jakožto fanouška American Horror Story mě potěšilo vidět Emmu Roberts v hlavní roli.
 


Komentáře

1 Joina Joina | Web | 17. listopadu 2016 v 6:04 | Reagovat

Já to chápu, když se něco přihodí a není do Psaní. Já to mám teď.
Mohly by být ty filmy zajímavě i když ten prví mě zaujal více

2 Kačka Kačka | Web | 17. listopadu 2016 v 9:41 | Reagovat

No, aj ja mám v poslednom čase pocit že mi ušiel vlak :D ...a čo sa týka tej prvej pomoci a figuríny :D ...pri skúškach prvej pomoci na vodičák som si pri tom pripadala fakt strašne trápne keď na mňa všetci čumeli a musela som to ukazovať na nejakej odpornej figuríne ktorú už oslintalo milión ľudí :D fuj hnus :D
a mimochodom, díky za pochvalu Soninho layoutu :)

3 Emmy :3 Emmy :3 | E-mail | Web | 17. listopadu 2016 v 22:31 | Reagovat

Jared Leto jako Joker byl skvělej! Je to přesně ten sladkej joker, kterého by každá holka chtěla vidět především v posteli! :) Neříkám, že já na to nemyslela :D A NERVE jsem také viděla, stejně jako tobě se mi moc líbilo pojetí celého filmu! :) Jinak máš moc pěkný blog! :)

4 cincina cincina | Web | 20. listopadu 2016 v 22:42 | Reagovat

Já jsem ráda, že jsi zpět!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.